Před časem jsme se rozhodli pro investiční koupi bytu. Plánem je jeho další prodej a realizace přiměřeného profitu. Záložním řešením (pokud nevyjde následný prodej) je jeho pronájem a zhodnocení naší investice ve výši 6% ročně.

Úrok v takovéto výši je nejen reálný, ale navíc ho žádná banka na trhu nenabízí. O potencionálním růstu ceny nemovitosti v čase ani nehovoříme. Akce se se zaujetím sobě vlastním chopila manželka a na realitním serveru začala vyhledávat příhodné nabídky nemovitostí, které mohly být předmětem našeho zájmu. Zdánlivá jednoduchost úkolu (mám peníze, tak prostě koupím) začala po týdnu snažení dostávat povážlivé trhliny.

První problém je zastihnout obchodníka dané zakázky na telefonu. Když už hovor přijme, tak většinou neví, zda je nabídka aktuální (absence exkluzivity je zřejmá) a musí tuto skutečnost ověřit u vlastníka. Další část makléřů má rýmu, angínu, chřipku či bůhvíco a prohlídku může absolvovat až za několik dní či týdnů. Člověk by ani nevěřil, jak náročné je dostat se na prohlídku bytu. Jakýmsi standardem je též absence zpětného zavolání ze strany obchodníka volajícímu. Neozve se zpět ani na zmeškaný hovor o sdělení možného termínu prohlídky ani nemluvě.

Druhým problémem je pravdivost inzerovaných údajů. Kupující laik zřejmě nerozklíčuje, že byt 1+1 vážně nemůže mít 24m2 (jedná se tedy spíše o garsoniéru), že 9. podlaží je ve skutečnosti to samé co 8. patro, a tudíž se jedná o totožné nabídky, že byt s několikasettisícovou anuitou opravdu nemůže použít jako zástavu pro banku.

Posledním a zároveň překvapivým nedostatkem je absence jakýchkoliv materiálů předávaných po prohlídce zájemci. Standardem by měla být vizitka s kontakty na obchodníka a případně základní popis nemovitosti. Tohoto se nám však dostalo v minimálním počtu případů.